Dort

28. října 2016 v 3:27 | Spoon |  Pseudopoezie
Jsem bipolárkovej dort.
Kdybys mi pohledem nebo zapíkem
propálil duši nebo tričko
a vysypal mi na stůl lajnu kokainu nebo kakaa,
nabídla bych ti jablko v karamelu nebo dehtu,
protože tě mám ráda nebo nesnáším.
Výměny,
velký sny za velký prsa
a noční rebélie za noční styky,
a za nemravný návyky,
city za laciný shity...
 

Dunaj

24. září 2016 v 23:26 | Spoon |  Pseudopoezie
Chtěla bych přeplavat Dunaj.
Shodit mikinu a conversky a
možná ještě něco.
A pak se oprostit i od
vnitřních bojů.
Uplavat jim,
utopit je.
Cítit se konečně volná,
tak volná, jako ještě a už
nikdy.
Volná, ale ne frustrovaná pomíjivostí.
Zmáčena a
šťastná.
To bych chtěla.

Poznatky III

16. září 2016 v 22:31 | Spoon |  Poznatky
Kdo dřív přijde, ten dřív mele do masokostní moučky.

Platí pravidlo pěti vteřin i u lidí?

Ale víš ty co, kluci chtějí, aby byla holka jejich první a holky, aby byl kluk jejich poslední. Nebo je to naopak?

Včely jsou snad ještě složitější než vztahy.

Neplač nad rozlitým mlíkem. Plač nad rozlitou vodkou.

Že byste měli přestat luštit křížovky je jasné v moment, kdy někomu na ,,Ok" odpovíte ,,Označení českých letadel".
 


První vzpomínka

29. srpna 2016 v 3:31 | Spoon |  Témata týdne
Moje první vzpomínka vypadá jak z devadesátek,
ale přitom je to start milénia.
Voní jako jablka v karamelu a vanilka a
lízátka s růžovou žvejkačkou uvnitř,
ač jsem tenkrát preferovala konzumaci
brokolice a kyselýho zelí.
Moje první vzpomínka zní jak
Red Hot Chili Peppers při krátce zapadlým slunku,
se zataženými žaluziemi,
jako padající sníh.

Čím víc si vzpomínku vybavujeme, tím ztrácí na přesnosti, jelikož se opotřebovává.

Možná moje první vzpomínka přece jen připomíná 00s
a moje džíska je už z tohohle tisíciletí,
voní jako dušená či vařená zelenina,
ač jsem měla ráda lízátka a přeslazený žvejky,
zní jako Nirvana v horkém poledni,
okna otevřená,
paprsky stékajíce po tvářích,
poetičtěji než jakékoliv hořké slzy.

Možná je toto opotřebování důvod, proč se po čase našim trapasům smějeme.
Možná taky ne.

Končí život v patnácti?

11. srpna 2016 v 22:45 | Spoon |  Pseudopoezie
Běžím po chodníku,
běžím, svítí jen semafory
Přecházím na zelenou,
protože nemám ráda griotku
Běžím,
možná dobíhám vlak,
jež nikdy neopouští stanici
Možná běžím po proudu
konzumní řeky svinstva
Dosedám,
když prokličkuju mezi těmi
šedovlasými muži ve větrovkách
Pod to zelený světlo
Za clonu z plexiskla
Za clonu studenýho čumáku
A pak si uvědomím,
že místo toho,
abych se koupala ve Vltavě,
jedu domů,
abych zítra vstala do práce.

Vltava

31. července 2016 v 0:48 | Spoon |  Pseudopoezie
Chtěla bych přeplavat Vltavu.
Shodit svršky a přeplavat jí.
Třeba dvakrát.
Koukat na odraz nějaké té hvězdy, která občas pronikne clonou světelného znečištění.
U slepýho ramene nebo poblíž hvězdárny.
Cítit tu zimu a tu noc a ten život.
Dýchat ten vzduch a mít radost.
Proplouvat džunglí vodní mikroflóry.
Smáčet si konečky vlasů a nechat mrznout konečky prstů.
Možná si loknout ze sklenice červeného.
Poslouchat šumění a cvrčky a svůj dech,
troubení aut v povzdálí a možná zbytky zvuků ze vzdáleného rockového koncertu.
To bych chtěla.

Bylo by tak těžké mu říct, že není ten, s nímž bych chtěla přeplavat Vltavu.
Tak jsem mu to neřekla.


Poznatky II

27. července 2016 v 23:23 | Spoon |  Poznatky
Víš, jak je nehygienický žít?

Čím víc metalových triček, tím víc zájmu Evžena z personálního.

Na grind-core koncerty by neměli chodit epileptici. A já.

Občas všichni pleteme hrušky s jablky a housenky, jež se změní v krásné motýly s červy, jež zůstanou jen...červy.

Výplatnice neni úplavice a houmofis v žádným případě neni syfilis. Hehe.

Americký sny jsou vyráběný v Bangladéši.




Poznatky I

5. června 2016 v 2:05 | Spoon |  Poznatky
S lidma je to jako s magnetama. Mají dvě strany. Musí nastavit tu správnou, aby se navzájem neodpuzovali.

Srdce je jen obrácená prdel.

Dnešní slečny dávají úplně nový rozměr spojitostem mezi nohama a ušima. Pojí se k nim nyní totiž jedno společné sloveso - roztáhnout.

Abych byla upřímná, jsem lhářka.

Vietnamci chlastaj od čtrnácti.

Všechny společenský kruhy jsou stejný. Jen čtverce bez rohů. Rádoby svatozáře. Mejkapem zapatlaný ďáblové.

Rádoby kultúra a novodobý coolty

Máte kolem cestu. Nebo třeba ani ne. Vetřou se všude. Hrozím se dne, kdy otevřu ledničku a tam...studentský Majáles.

Všude se poflakující omladina s lahvemi alkoholu v rukou a že je jim patnáct? Je přece Majáles! Zvraceníbudící zápach pálící se trávy se rozpustile line každým místečkem, které si pro sebe tento studentský festival dotěrnosti, lehkého alkoholismu a hipsterů ukořistil na těch nekonečných pět dní.
Přátelská atmosféra? Když se člověk posadí na lavičku a je arogantně vyfakován obtloustlým nedomrdlým impotentem. Jo. S radostí. Nakálet a rozmazat.
Přilejvání bezínu do pomyslného ohně rivality mezi sousedními školami jen tak pro nic za nic, asi to organizátorům přijde jako nesmírná vesmírná prča. Agresivní a vulgární slovní konfrontace, výhružky, ničení přátelství.
Nesmíme opomenout skvělý přístup všech těch z řad dobrovolníků, jež nabírají s obléknutím si toho pitomého dobrovolnického trička jisté nabubřelosti, já jsem někdo víc, kdo seš jako ty, nulo?
Hejt frí, jejíž podporovatelé se na lehce asociální osoby nebo lidi s komunikačními problémy dívají jako na největší vyvrhely společnosti.
Ubývá workshopů a přibývá pro mě trochu nepochopitelných urban akcí, jejíž význam mi zůstává skryt, horší a horší kapely. Stále oplzlejší společenství fanoušků a účastníků festivalů, perverzní narážky od těchto naprosto neznámých, po sobě se plazící páry volně v parku, bez ostychu či sebekázně.

Ne, díky, zůstanu doma.
(a nechce se mi dneska nic formátovat, jdu si radši lehnout!)


Vaše Spoon

Dodatečný výdech 30.7.2016 : Vztek, menstruační cyklus a spontánnost napáchají hodně.

Pedofilové - devianti nebo prokletí?

Představte si, že partnerské vztahy jsou pro vás jedno velké tabu a něco, o čem si zkrátka můžete nechat jen zdát. Představte si, že přesně vámi straší nespočet lidí své neposedné malé děti, co se bez dovolení toulají po venku. V očích společnosti jste jen chlápek s větrovkou a rukama v kapse, co chodí po dětských hřištích a láká na bonbony, jezdí bavorákem s černými skly a sebevědomě unáší děti, jste spodina, odpad, odpornost. Nenávidíte se, nemůžete se na sebe ani s klidem podívat do zrcadla.

Pedofilie. Téma, o kterým se nemluví. Proč?
Lidé mají totiž pedofily automaticky spojené se sexuálními devianty...tedy, vlastně tyto dva typy lidí neustále zaměňují. Ne každý pedofil je úchyl, stejně tak jako ne každý úchyl je nutně pedofil. Ale nedivme se, když tohle matky ze strachu mylně vštěpují do hlavy svým ratolestem už odmalička.
Je absolutně logické, že když máte nějakou skupinu lidí, automaticky více uslyšíte o těch, co se výrazně projevují, páchají činy, o kterých se dočtete v novinách či uslyšíte v televizi, ti zbylí nijak nevyčnívají, a proto je při utváření názoru na celou skupinu neberete v potaz. Že když se najde několik pedofilů, co zneužívají děti, hned jsou VŠICHNI pedofilové úchylní, perverzní a nebezpeční devianti.

http://www.conspiracyclub.co/wp-content/uploads/2015/07/27475515991.jpg

Ale napadlo vás někdy, že takoví pedofilové přece také pociťují normální emoce? Jsou smutní (a ano, pak také často brečí), jsou šťastní a radují se, mají rádi svou rodinu a přátele, cítí lásku? Ano, neřekla bych, že to, že je člověk pedofil z něj dělá osobu, více ovlivňovanou sexuálním pudem, s větším libidem a sexuální appetitem. Vždyť pedofil může dítě vnímat úplně stejně zamilovaně, jako vy vnímáte svého partnera...teda, v jeho případě je to spíš jakýsi nedosažitelný cíl, něco nepřípustného. Takový člověk taky může tiše obdivovat překrásné zlaté vlasy, pomněnkově modré oči a nebo jistou inteligenci dané osoby.
Pro některé je nepochopitelné, jak můžou vlastně někoho dospělého přitahovat děti, proč se nespokojí s dospělými? Zkrátka to mají obráceně, jako vás děti odpuzují, je odpuzují dospělí. Ale je pravda, že plno pedofilů určitě randí s dospělými jen, aby se na to nepřišlo. Ze strachu z pohledu společnosti, z odsuzování, ze stranění se dotyčnému, z izolace.

http://img11.deviantart.net/af79/i/2009/323/0/d/abandoned_playground_by_questa_durron.jpg

Jsou to tak dva roky, co jsem v nějakém časopise, v Magazínu iDnes myslím, četla článek o pedofilech prolínaný rozhovory s nimi. Ti lidé si to prostě nevybírají, to si musíte uvědomit. A mnohdy tím vlastně mají zkažený celý život. Nesnášejí se za to, cítí se divně, hodně divně. Mně je jich vlastně hrozně líto, protože je to jedna z těch skupin lidí ve společnosti, co to mají nejtěžší.

Myslím, že jako byla dřív homosexualita tabu a lidé to nechápali a šíleně odsuzovali, přičemž dnes už je to zcela normální a proti homofobii se stále hodně bojuje, i když si myslím, že homofobů už je vcelku málo oproti tomu, jak tomu bylo dřív a ti zbylí raději mlčí a koukají na okolní děj, tak stejně to časem pravděpodobně bude i s pedofilií. Průběh však bude asi hrubší a nikdy na ně lidé úplně nepřestanou zírat, protože se přeci jenom jedná o lidi, které přitahují malé bezbranné děti a o pedofilních sexuálních deviantech je bohužel stále docela dost slyšet.

Ale svět není černobílej. A v tomhle ohledu se týhle skupiny lidí vždycky budu zastávat. Nemají to lehký.


Vaše Spoon