Duben 2016

Pedofilové - devianti nebo prokletí?

27. dubna 2016 v 22:40 | Spoon |  Uvztekané názorovky s kapkou štiplavý satiry v doporučeným množství
Představte si, že partnerské vztahy jsou pro vás jedno velké tabu a něco, o čem si zkrátka můžete nechat jen zdát. Představte si, že přesně vámi straší nespočet lidí své neposedné malé děti, co se bez dovolení toulají po venku. V očích společnosti jste jen chlápek s větrovkou a rukama v kapse, co chodí po dětských hřištích a láká na bonbony, jezdí bavorákem s černými skly a sebevědomě unáší děti, jste spodina, odpad, odpornost. Nenávidíte se, nemůžete se na sebe ani s klidem podívat do zrcadla.

Pedofilie. Téma, o kterým se nemluví. Proč?
Lidé mají totiž pedofily automaticky spojené se sexuálními devianty...tedy, vlastně tyto dva typy lidí neustále zaměňují. Ne každý pedofil je úchyl, stejně tak jako ne každý úchyl je nutně pedofil. Ale nedivme se, když tohle matky ze strachu mylně vštěpují do hlavy svým ratolestem už odmalička.
Je absolutně logické, že když máte nějakou skupinu lidí, automaticky více uslyšíte o těch, co se výrazně projevují, páchají činy, o kterých se dočtete v novinách či uslyšíte v televizi, ti zbylí nijak nevyčnívají, a proto je při utváření názoru na celou skupinu neberete v potaz. Že když se najde několik pedofilů, co zneužívají děti, hned jsou VŠICHNI pedofilové úchylní, perverzní a nebezpeční devianti.

http://www.conspiracyclub.co/wp-content/uploads/2015/07/27475515991.jpg

Ale napadlo vás někdy, že takoví pedofilové přece také pociťují normální emoce? Jsou smutní (a ano, pak také často brečí), jsou šťastní a radují se, mají rádi svou rodinu a přátele, cítí lásku? Ano, neřekla bych, že to, že je člověk pedofil z něj dělá osobu, více ovlivňovanou sexuálním pudem, s větším libidem a sexuální appetitem. Vždyť pedofil může dítě vnímat úplně stejně zamilovaně, jako vy vnímáte svého partnera...teda, v jeho případě je to spíš jakýsi nedosažitelný cíl, něco nepřípustného. Takový člověk taky může tiše obdivovat překrásné zlaté vlasy, pomněnkově modré oči a nebo jistou inteligenci dané osoby.
Pro některé je nepochopitelné, jak můžou vlastně někoho dospělého přitahovat děti, proč se nespokojí s dospělými? Zkrátka to mají obráceně, jako vás děti odpuzují, je odpuzují dospělí. Ale je pravda, že plno pedofilů určitě randí s dospělými jen, aby se na to nepřišlo. Ze strachu z pohledu společnosti, z odsuzování, ze stranění se dotyčnému, z izolace.

http://img11.deviantart.net/af79/i/2009/323/0/d/abandoned_playground_by_questa_durron.jpg

Jsou to tak dva roky, co jsem v nějakém časopise, v Magazínu iDnes myslím, četla článek o pedofilech prolínaný rozhovory s nimi. Ti lidé si to prostě nevybírají, to si musíte uvědomit. A mnohdy tím vlastně mají zkažený celý život. Nesnášejí se za to, cítí se divně, hodně divně. Mně je jich vlastně hrozně líto, protože je to jedna z těch skupin lidí ve společnosti, co to mají nejtěžší.

Myslím, že jako byla dřív homosexualita tabu a lidé to nechápali a šíleně odsuzovali, přičemž dnes už je to zcela normální a proti homofobii se stále hodně bojuje, i když si myslím, že homofobů už je vcelku málo oproti tomu, jak tomu bylo dřív a ti zbylí raději mlčí a koukají na okolní děj, tak stejně to časem pravděpodobně bude i s pedofilií. Průběh však bude asi hrubší a nikdy na ně lidé úplně nepřestanou zírat, protože se přeci jenom jedná o lidi, které přitahují malé bezbranné děti a o pedofilních sexuálních deviantech je bohužel stále docela dost slyšet.

Ale svět není černobílej. A v tomhle ohledu se týhle skupiny lidí vždycky budu zastávat. Nemají to lehký.


Vaše Spoon


Fenomén dnešní doby aneb buďme všichni narušení

17. dubna 2016 v 23:50 | Spoon |  Uvztekané názorovky s kapkou štiplavý satiry v doporučeným množství
Je libo spolehlivý poutač pozornosti pro všechny ať už začínající nebo profesionální attention whores?
Chcete být opředena jistou tajuplností a vyzařovat nádherně temnou auru?
Jste absolutně znuděná, nedokážete se zbavit pocitu, že jste strašně moc jiná a nikdo vám nerozumí?
Jste zblbnutá trendem sociálních sítí?

Psycho lifestyle. Chcete-li foneticky, sajkou lajfstajl. Chcete-li rádoby foneticky, psycho lajfstajl.


Jak poznáte jedince postihnutého tímto, modleme se, přechodným fenoménem?
Obvykle se jedná o dívku, věk 12-17, hypochondrie v oblasti psychických poruch (nejčastěji chronických depresí, sociální fobie a - světě, drž se - psychopatie), neoblomný pocit vlastní unikátnosti a silné odlišnosti od ostatních vrstevníků, platonická zamilovanost do Tatea z American Horror Story (a touha taky být milována rádoby psychopatem, co je vlastně mrtvej), cigareta, zcizená mamce, v puse, zkušenost se sebepoškozováním příborovým nožem nebo kulatýma nůžkama, kudy chodí, tudy hejtí tuhle zkaženou společnost, dvoucentimetrové černé linky kam se podíváš, předstírání zapšklosti a nesnášenlivosti, ale ve skutečnosti to bývají družné a velmi výřečné slepičky. Kokodák.


Já teda nevím, ale za dávných dob, kdy ještě foťáky zachycovaly jen významné okamžiky a lidé věděli, jak komunikovat s jinými lidmi mimo četovací okénko (ne, že já bych věděla) by nikoho ani nenapadlo chlubit se psychickou poruchou, natož se o postihnutí něčím takovým dokonce snažit přesvědčit ostatní a to s absolutním psychickým zdravím. No, absolutním teda vlastně asi ne.

Anebo si fyzicky ubližovat a pak to fotit na sociálně sítě, stejně tak jako fotit strašně melancholický fotky s černobílým efektem na instáči a k tomu si napsat, že uvažujete o sebevraždě a že na tomhle hrozným světě vlastně už vůbec nechcete být. Něco jako - jsem nezajímavá citová vyděračka a lovkyně komplimentů - pojď mi říct, jak jsem hrozně úžasná a výjimečná a jak si nemám brát život. (i když tohle už, díky Ti sám velký Belzebube, jakž-takž opadlo).
Zpět k "psycho". Nemyslím si, že člověk, co skutečně navštěvuje psychologa či psychiatra by měl být terčem posměchu, ukažme si na něj. Psych. je lékař jako každý jiný a psychické zdraví rovněž zdraví jako každé jiné. Psychická hygiena je důležitá úplně stejně jako třeba hygiena zubní, ne-li víc. Ale...
Z mého pohledu tito v podstatě děti prostě procházejí obdobím pubescence, jež může být provázeno rychlými změnami nálad a občasnými velmi nepříjemnými pocity - proč z toho hned neudělat deprese?


Každý touží být originální a jiný, až jsou vlastně všichni tak moc stejní. Vůbec si neuvědomují, že jediná šance, jak zůstat unikátní (a pokud možno i důstojný) je být svůj, sám sebou. Žádná fraška, žádný divadýlko. Lidi, proboha, mě teda s prominutím přijde, že vy ani nevíte, co se pod pojmem "psycho" vůbec schovává. Takové závažné psychické poruchy nejsou vůbec žádná prča, žádnej lajfstajl, jsou to vlastně taky nemoci. Představte si, že byste založili svou image na tom, že máte chronickou rýmu. Rýma lajfstajl, hehe.

Nejvíc mi stejně vždycky hned žlučí, když si vedle nějakých pofiderních komercí zviklaných interpretů pop-music scény začnout brát za modlu mého milovaného Kurta a se znalostí tří nejznámějších písní všem cpou, jak strašně milují Nirvanu, jako divé skupují trička s jejich motivem a po všech tumblrech, fejsbůkách a instagrámoších si píši slova z úst Cobainových. Kurte, ty to vidíš.


Předpokládám, že to zmizí stejně, jako zmizelo "emo" (alias původně hudební subkultura, co se trošku zvrhla) a "crazy" (aneb soutěž, kdo je víc bláznivý, co dělá hloupější věci a plácá na sebe víc barviček). Přeci jen Lana Del Rey nebude moct navždy podstupovat plastické operace a i psychiatři jednou přestanou vydávat antidepresiva každýmu debilovi. Nezapomeňte, čím víc sebelítosti a snahy o izolaci od společnosti, tím víc psycho. Bacha na předávkování práškama, abyste jen tak náhodou tu sebevraždu vážně nespáchali.


Vaše Spoon